Zahraničné cestopisy

Tak další sezóna je přede náma a je nutno k ní přistoupit čelem. Dlouhá, předlouhá a dosti tuhá zima zasela do postarší mozkovny obavu, zdali to ještě starému muži na starých motocyklech půjde jako doposud ? Ale jednou to musí přijít, takže dříve nebo později bude drsná a neúprosná pravda odhalena. Den D, hodina H a minuta M, přichází první víkend po aprílu….

Čtvrtý den putování kolem známého rakouského poutního místa - konečně jsme kompletní a můžeme vyrazit!

Všechno jednou končí a skončí - tedy i tahle pididovolená. Ale i návrat si lze užít.

Druhý díl malého prázdninového toulání po východních výběžcích Alp.

Rok dvoutisící pátý už asi navždy zůstane v mé mysli spojen s termínem „náhradní“. Jasně, jedná se o dvě uvažované, leč souhrou mnoha negativních a mnou víceméně neovlivnitelných okolností neuskutečněné „velké“ motodovolené. Všechno zlé je ale i k něčemu dobré, tedy alespoň skoro vždycky, že…

Tak definitivní konec.... Dneska už jen a jen tupý a nepovznášející přesun k rodné hroudě. No nic, co se dá dělat, tohle jsou pihy na kráse motoputování.

Poslední den plnokrevného (no, plnokrevného s přimhouřením skoro dvou očí...) cestování. Příliš toho už asi neužijeme, neboť soumrak by nás měl zastihnout "in the middle of nowhere", tedy někde v maďarské pusztě.

Na dvou Varaderech přes Alpy do Chorvatska, Bosny a zpět.

Poslední ryze "expediční" :-) den před přesunem k rodné hroudě. Probuzení do jiskřivého rána v lůnu divokého pohoří slibuje krásný den a s ním i množství zážitků. Uvidíme...

Den sedmý... pomalu nám to začíná končit. A jak je v dobrém story zvykem, to nejlepší se nechává na konec. Bude tomu tak i teď a tady?