Martin Pouba, 27.4.2011
Konečně je zima za námi a s autorem „Sadílkova motání“, Romanem Florianem, se domlouváme na velikonoční projížďce po vlastech českých. Roman má v navigaci připraveno mnoho souřadnic z oboru Geocaching, navíc dostává pozvání od kamarádů z Plzně do sklípku a můj syn bude závodit v hobbymotokrosu v Žáru v Podšumaví. Nějak to snad skloubíme.
Pro tento rok nám velikonoční počasí opravdu přeje, a proto mi příliš nevadí čekání na opozdilce ze západu. Setkáváme se na pumpě v Soběslavi a dále jedeme s naším dalším kolegou Karlem až do Znojma pěkně svižně. Ubytujeme nás i motorky za příjemných třista korun a naše kroky směřují jak jinak, než do sklípku, kde sedíme u vínka s kolegy cyklisty.
Skvělá zábava je trochu zdecimována při objednávce posledních dvou sedmiček bílého. Pětset korun na osobu a ještě si to máme dopít venku! Plzeňáci nebo Pražáci, to je fuk, je třeba jim pustit žilou... Možná právě z toho některé bolela druhý den hlava.
My s Romanem jsme však bojovníci, po osmé ranní startujeme a snídáme míchaná vajíčka v Lesné, na zahrádce u prima restaurace. Je tu, včetně servírky, pěkná výstava renovovaných historických motocyklů. Prohlídka stojí sice jen třicet korun, ale po včerejší návštěvě sklípku jsme nuceni zmenšit získané manko (navíc jsem tu již dvakrát byl).
Konvice silného čaje nás staví znovu na nohy a začínáme sbírat jednu „krabičku“ za druhou. Výhodou těchto navigační bodů je, že se většinou nacházejí ve velmi pěkných lokalitách, které by nám zůstaly jinak utajeny. Motáme se po uzoučkých silničkách v těsné blízkosti hranic s Rakouskem, projíždíme Národní park Poddyjí, navštěvujeme zříceninu hradu Frejštejn. I tady nacházíme jednu z dalších dobře schovaných krabiček. Nevyhýbáme se polním ani lesním cestám, nespěcháme, kocháme se, jedeme prostě na pohodu. Přiznávám, že nás naše průjezdy několikrát zahnaly i do zákazů. Ale jak píši, chovali jsme se nanejvýš slušně.
Je po šesté hodině večerní, pro dnes to stačí. Víska Svébohy a její svérázná hospůdka se na večer stává naším útočištěm. Na otevřeném pozemku za hospodou staví Roman stan, mně musí stačit spacák. U piva vyslechneme moudra místních obyvatel, která přímo miluji. Proč jsem si je za svůj život nezaznamenával, to by byla sbírka! Po nočním odpočinku a řádně nafouklí usedáme za doprovodu zvukových a páchnoucích efektů na stroje. Posilňujeme se a čistíme organismy v Horní Stropnici v Jednotě. Je neděle ráno a je tu narváno jak v pražském supermarketu. Roman si dává kefír a jablko na čištění zubů. To neriskuji, stačí koblihy.
Po včerejším vzoru je počasí jak vystřižené ze žurnálu a doprovází nás velmi příjemnými Novohradskými horami. Cestičky spíše pro cyklisty a sběr „kešek“ nás baví. Čas utíká a my jsme najednou na Šumavě. Tady na zákazové cedule dáváme dobrý pozor, využíváme proto převozu a další navigační bod nás čeká u obce Zátoń. Místní hospoda je mi dobře známá. Pojíme tu, pokocháme se fotografiemi z naší předchozí návštěvy a konečně se odtud dovolám synkovi. Je po kvalifikaci a čeká ho první rozjížďka. Máme to zhruba třicet kilometrů, to stíháme.
Tady se dozvídám, že měl pád a bolí ho koleno. Motokros je náročný sport, a to i pro peněženku. Zatne proto zuby a jede. Fandím, fotím, mávám. Umístil se na krásném posledním místě - lepší než bejt průměr :-)
Loučíme se všichni tři. Saďoch jede do Tachova, Martina čeká nakládání motorky, já valím domů na hokej. Máme za sebou přes tisíc kilometrů, byla to parádní jarní cesta, která měla cíl...