Nachádzate sa: TESTY MOTOCYKLOV

Honda Gold Wing GL 1800

Marek Olbert , 12.6.2015

 Osmnáctistovka Gold Wing (GW) měla evropskou premiéru na Intermotu v Mnichově v roce 2000. Celá historie tohoto typu motocyklu má však již 40 let. Nikdy jsem Gold Wing nebral vážně a zajímaly mě naprosto jiné motorky. Říkal jsem si, k čemu je taková motorka, která při zácpě zůstane stát mezi hromadou aut, nedobře se ovládá a určitě nemůže dobře brzdit? Půltunový kolos přece nemůže mít výhody mobility a obratnosti, jako jiné menší motocykly.

Dostal jsem však příležitost po druhé se přesvědčit o skutečných jízdních vlastnostech a zjistit, jaká je pravda. Co o něm napsat? Chtěl jsem napsat jen "svezte se a budete jej chtít", ale to by bylo asi příliš stručné, jednostranné a neobjektivní. I když...


Luxus a pohodlí

První pocity po usednutí do křesla řidiče - to fakt není normální sedlo - jsou příjemně šokující. Gold Wing je hodně nízký. I moje krátké nohy se dotýkají celým chodidlem země a navíc jsou mírně pokrčené jako na židli. Sedadlo je ve výšce 740 mm, těžiště je nízko, avšak váha 421 kilogramů je při nekoordinovaných pohybech poznat. Verze bez airbagu, navigace a příslušenství k tomuto vybavení bude asi o něco lehčí, ale taková v testu není. Pocity při usednutí na hrající motorku na stojánku jsou však takové, že už vám chybí v ruce jen šálek voňavé kávy :-)

 

Smyslem testu však není sezení, nýbrž svezení, proto je třeba se trochu seznámit s obsluhou nepřeberného množství tlačítek, páček a čudlíků. S pohledu věci neznalého, může ovládací zázemí připomínat kokpit v letadle, tedy alespoň jako v ultralightu. Otočením klíčku v zapalování se rozsvítí nejen hlavní přední a zadní světla, ale také se zapne displej navigace, který má i další informační funkce. Chvíli mu oživení trvá, což zrovna v tuto chvíli nevadí, neboť se snažím najít čudlík na zeslabení rádia.

Při detailním prostudování příručky k navigaci se dozvíte, že je možné si napsat vlastní uvítací větu. Tištěná příručka má 150 stránek! Obsluha čudlíků se na první pohled jeví nepřekonatelně složitá, avšak po chvíli jsou základní funkce zřejmé. Osazení hlavních čudlíků je jako na kterékoliv jiné motorce, ovšem tady je jich mnohem více. Anglické zkratky jsou však srozumitelné a bez příručky po chvíli není obav z následného postupného seznamování.

 

Po levé ruce na kapotáži motorky je hlavní systém ovládání rádia a interkomu. Pokud chcete vyrazit s hrající motorkou, rychle se dají naprogramovat rozhlasové stanice a veškeré funkční i akustické parametry rádia, včetně hlasitosti navigace a zesilující se hlasitost se zvyšováním rychlosti. Panel s ovládačem blinkrů má několik páček i pro ovládání rádia, aby jeho korekce byly za jízdy bezpečné a nemusely se dávat ruce dolů z řídítek.

Tlačítky lze upravovat náhled mapy, oddalovat a přibližovat a prohlédnout si následující trasový bod. To je bohužel vše a další úkony lze provádět jen se zastavenou motorkou s vyřazenou rychlostí. Zajímavé, zřejmě dobré pro bezpečnost, ale ne úplně ideální. Takové americké, abyste si nemohli později stěžovat, že vás nikdo nevaroval, že za jízdy si nemáte hrát s čudlíkama, a tak jste to lízli o svodidla. Když se rozhodnete během stání na křižovatce zadat nový cíl, nebo průjezdní bod, budete si přát, ať červená svítí co nejdéle. Ve chvíli kdy se rozjedete přestane navigace fungovat a pokračování zápisu nového bodu můžete učinit až na další křižovatce, případně zastavit někde u krajnice a naklikat název v klidu. Hmmm... Když vypnete zapalování a pak zase zapnete, musíte navíc při stisku tlačítka navigace opět stisknutím tlačítka ENTER potvrdit, že opravdu chcete pracovat s navigací. Standardně se zapne rádio. Ovládání navigace bych si alespoň pro sebe rád zjednodušil. 

Ovládání dálkových světel, respektive bliknutí dálkovými světly se neovládá ukazováčkem jako na většině motorek, ale za použití palce.

 

Pravá ruka ovládá zásadní funkce nastavení motorky a také programování navigace. Jak již bylo zmíněno, tyto funkce nelze ovládat za jízdy. Pokud stojím, můžu si vybrat z pětadvaceti nastavení tuhosti zadního tlumiče. Aktuálně je nastaveno první nejměkčí a zkušenost z rychlého přesunu po pražském okruhu a dál za Prahou po dálnici, místy v úplavu předjížděných kamionů, nebyla dostatečná ani desítka. Později nastavuji 15-20, což se zdá být v pohodě.

Velká nevýhoda možnosti seřízení jen při stojícím motocyklu je vcelku nasnadě. Zkoušet, zastavit, zkoušet, zastavit... Domnívám se, že tohle by se mělo umět ladit za jízdy.

Jsou zde pak dvě tlačítka s pamětí pro nastavení. Tak třeba pro jednoho kolem komína a pro dva s plnou náloží. To je samozřejmě po dokonalém naladění značná výhoda. V souvislosti s tímto ovládáním lze ovládat i sklon předních světlometů. Jen se na displeji přesunete do relace světel a opět mačkáte čudlík nahoru, nebo dolů. Opět si myslím, že toto by se mělo dát seřizovat za jízdy, ale nejde to, je třeba zastavit a zkoušet. Na pravém ovládacím panelu je i systém tlačítek pro tempomat.

 

Další tlačítka jsou pod displejem navigace a jedním z nich lze kontrolovat celkový a dva denní počítače ujetých kilometrů. Pak jsou ještě dva posuvné spínače, přičemž jeden ovládá sílu vyhřívání rukojetí (levý mi pocitově topil více) a druhý slouží k intenzitě vyhřívání řidičova křesílka. Spolujezdec má pro vyhřívání svého křesílka vlastní ovládání, s motocyklovými cordurovými kalhotami vybavenými teplou vložkou to však není žádná pekelná židle, ale spíše ohřívací podložka. Z riflemi by situace zřejmě byla jíná, to však počasí odzkoušet neumožňovalo. Fakt byla kosa a na rifle neideální počasí...

Jako uživatele 12V elektrických spotřebičů mě však naprosto odrovnala absence elektrické zásuvky, či chcete-li cigaretového zapalovače. Jako majitel bych s tím neměl problém, protože bych si ji hned po zakoupení motocyklu namontoval, nebo pro jistotu nenarušení záruky nechal namontovat u prodejce. Jako nezávislý pozorovatel a moto uživatel bych však u tak echt cestovního, vyšperkovaného a nelevného motocyklu zásuvku očekával jako standard. 

 

To je Amerika!

Každý od motorky očekává něco jiného, ovšem Gold Wing musí nutně u každého motorkáře vyvolat alespoň nějaké emoce. V prvé řadě máte v ruce silniční koráb, kde je předpoklad, že nejednomu přihlížejícímu ukápne slina.

Od modelového roku 2012 je Gold Wing vyráběn v Japonsku, do té doby však byla výroba v USA v továrně Marysville Motorcycle Plant v Marysville. Jeho americká minulost a také zřejmě největší odbytiště, jemuž je uzpůsobeno mnoho věcí a detailů, způsobuje, že na GW není nic standardního. Tomu například odpovídá velikost většiny tlačítek, které vypadají jak z magnetofonu z 80. let. Na druhou stranu to však nevadí, neboť je možné vše ovládat i v hrubých rukavicích, bez rizika přehmátnutí se jinde.

Velká je i přístrojová deska s chromem ohraničeným otáčkoměrem, tachometrem a ukazatelem stavu paliva. Vypadá jako z auta (možná i je), ale vypadá dobře...! V noci pak budí dojem, že dokupovat nějaké okrasné světýlka je zbytečné ;-) Je zde taky vidět změna oproti prvnímu modelu GL1800, kdy Honda přidala do ovládačů na řídítkách podsvětlení.

 

Když už je zde tolik čudlíků, mačkátek a jiných ovládačů, překvapuje mne, že se u motorky téhle třídy zpětná zrcátka ovládají ručně, a to doslova. Je prostě potřeba na různých místech zatlačit do zrcátka a takhle si jej seřídit. Stejně tak se manuálně ovládá výška "čelního skla". Povolíte dvě aretační páky a tahem oběma rukama sklo vytáhnete, nebo zasunete do požadované polohy.

Měřím 175 cm a v maximální poloze štítu je na místě řidiče absolutní bezvětří. Při nejnižší poloze (rozdíl cca 10 cm) je u řidiče příjemně a lehce pofukuje, jako na dobře chráněné jiné motorce a pro spolujezdce je nižší poloha plexi výhodnější. Samozřejmě i při štítu v maximální výšce je od určité rychlosti u řidiče mírný průvan, ale doutník to neodfoukne...

Možností fixních poloh je šest, tak si jistě každý najde tu svou a je taky předpoklad, že jak si sklo jednou nastavíte, nebude polohu v budoucnu měnit. Proto elektrická regulace zřejmě nikomu nechybí a stejné je to i u zrcátek. Při vysunutém štítu v nejvyšší poloze vládne bezvětří i na místě spolujezdce měřícího 159 cm, při nižší poloze je však situace ještě příjemnější. Při hledání vzdušných proudů během jízdy jsme zjistili, že je předpoklad kontaktu spolujezdce s větrem od výšky cca 170 cm. Jak moc by to bylo intenzívní, nešlo ověřit. Zrcátka mají ještě jednu skvělou vlastnost, což je ochrana rukou proti proudu vzduchu. Někdo hodně při návrhu zrcátek přemýšlel a při jízdě za normálních povětrnostních okolností je při pohybu zápěstí po rukojeti vlevo i vpravo cítit bezvětří. Je to znát při dešti, kdy podle rychlosti jízdy a síly deště máte rukavice buď suché, nebo jen lehce vlhké. Tohle je hodně velká paráda. 

 

Jak již bylo řečeno výše, návod k využití navigace, stejně tak dalších funkcí displeje, má 150 stran. Jeho přečtení zcela určitě osvětlí veškeré dostupné funkce, přesto i bez návodu je základní ovládání vcelku blbuvzdorné. Ostatně jako většina amerických věcí...

Mimochodem, navigační software je Garmin. Menu je přehledné a naprogramování trasy zabere jen chvilku. Teda vynechám-li nutnost písmenka zadávat čtyř-směrovým kurzorem, pohybujícím se po alfanumerické virtuální klávesnici a s nutností potvrzení každého písmenka. Podle způsobu nastavení navigace můžete zadat celý název destinace, nebo využívat seznamu dle zadávaných písmen. Pak už jen stačí potvrdit preference trasy, zmáčknout enter a je možné vyrazit.

Jako každá navigace, tak i tato během užívání způsobila mírné zajížďky a nedorozumění, stejně tak mě provedla silničkami, kam bych dobrovolně s Gold Wingem neje.l A ono to bylo nakonec moc fajn... Hlas navigace jsem vypnul ještě před první jízdou, tedy nemohu posoudit vstřícnost její komunikace.

 

Automobilový motor?

Neznám druhou motorku, jejíž motor je tak kultivovaný, klidný a přitom úžasně silný. Samozřejmě se na tom podepisuje skvělý šestiválec. Co je možná překvapivé, že má motor jen dva ventily na válec. Ovšem logiku to má, méně ventilů, méně problémů. Nesmrtelná "Amerika"...

V porovnání s verzí 1500 výrobce změnil způsob rozvodu z ozubeného řemene na řetěz. Motor generuje 117 koní, ovšem zajímavější je kroutící moment 167 Nm při 4000 otáčkách, který zvlášť v nízkých a středních otáčkách je úžasný. Jedete na pětku 90, zatáhnete za plyn a motorka svižně vyrazí kupředu, podobně i při výjezdu z vesnice. Elasticita tomuto motoru vskutku nechybí.

Řazení je mírně hlučnější, s rázným zapadnutím, ale přesné. Mírně mě překvapuje pátý rychlostní stupeň, označený jako Over Drive, který žene motorku do maximální rychlosti. Nejednou jsem první dva dny ježdění měl tendenci zařadit šestku, respektive nějaký další rychlostní stupeň. Díky tichu, které v kokpitu vládne, jsem měl pocit, že už motor dost vytáčím a řadil bych výše.

Na druhou stranu je tato rychlost velmi univerzální. Nebrzdí-li vás někdo před vámi, na pětku jen před vesnicí uberete plyn a za ní z 50 km/h opět svižně zrychlujete, kam až uznáte za vhodné. Ve dvou osobách s kufry naloženými na 80% jel Gold Wing dle svého tachometru na německé dálnici 220 km/h, takže není to motorka jen pro důchodce a hýbat se skutečně umí.

Elektronické vstřikování paliva s hrdly 40 mm spaluje dobře, a jak se později ukázalo, i ekonomicky. Díky dvěma nezávislým testům z roku 2012 (GW již vyrobený v Japonsku), a teď mladší stroj, si lze udělat reálnou představu. Při opravdu rychlé a svižné jízdě se spotřeba zvyšuje, což je konkrétně 7,5 litru na 100 km při dálničním přesunu 380 km za 3 hodiny. Obrovským překvapením je pak víkendové ježdění kousek po dálnici, támhle přes zatáčky, tady přes kopec, kdy při jednom z tankování do plna byla spotřeba 5,2 litru. 

Při prvním testu bylo celkově najeto 1593 km s průměrnou spotřebou 6,2 litru na 100 km, což znamená, že s 25 litrovou nádrží lze urazit opravdu velký kus cesty, bez nutnosti tankovací přestávky. Druhý test čítal 1803 km po kroucených silničkách českých i saských Krušných hor, dlouhé německé rovinky, části dálnic s neomezenou rychlostí po cestě na sever Německa a zpět, ucpaný nedělní Berlín doplněný uzavírkami kvůli maratonu, kde měl Gold Wing neustále spuštěný větrák chlazení. Zažil také úzké a pomalé kameny dlážděné vesnické silničky Rujány se zařazenou dvojkou, trojkou, to vše s celkovou průměrnou spotřebou 5,95 litru.

Vzhledem k výjimečnosti tohoto motocyklu zamrzí absence funkce ukazatele alespoň průměrné spotřeby s předpokládaným dojezdem při aktuálním stylu jízdy. Je zde pouze ukazatel stavu nádrže.

 

Sportovní ambice?

Jízda na jakékoliv motorce vyžaduje zkušenosti, respekt a přizpůsobení se danému stroji. V případě GW je limitujícím faktorem váha a jeho muskulatura. U takového mastodonta je těžké zachovat rozumnou tuhost podvozku v poměru s komfotrem na dlouhé cesty.

GW má hliníkový, velmi masivní rám, přičemž i motor je součástí nosných prvků. Oproti starším modelům se snížila hmotnost rámu o 11 kg. Stejně je vyrobeno i zadní kyvné rameno s centrálním tlumičem a systémem Pro-Arm s elektronicky řízeným tlumením. Bez kapot by tato konstrukce mohla připomínat sportovní motocykly.

Přesto všechno se ve vyjímečných případech projevila lehká nestabilita na podélných nerovnostech a asfaltových spojích, což by se však logicky dalo při rozvoru 169 cm odpustit. Délka motocyklu je tedy limitující hlavně v utažených zatáčkách, kde to prostě na krev nejde pustit. Párkrát si Gold Wing škrtnul, ani jednou jsem však nezažil situaci, kdybych mohl zadkem cvakat dráty. Je třeba s tím počítat, zažít tuto situaci a pak již nízká konstrukce tolik nepřekvapí.

Dokonce při hledání zkratky po děravé, kameny vyskládané silničce, při mírné úpravě zvýšení podvozku, byla tato cesta naprosto snesitelná, i když samozřejmě to nebyl žádný zážitek. Vyhýbání se dírám a klopení v zatáčkách je omezeno pouze možnostmi řidiče, protože první, co se bezpečně dotkne silnice, bude levá, nebo pravá stupačka. 

Brzdy mají u tohoto stroje nelehkou práci, zvlášť když využijeme maximální hmotnosti přes 600 kg. To je skutečně jako malé auto, ale na dvou kolech. Zachovejme však klid. Honda odvedla skvělou práci a brzdy jsou vynikající, dobře dávkovatelné a z pozice řidiče více než dostatečné. Celý systém je integrovaný a použití ruční, či nožní páky, vždy aktivuje brzdění obou kol.

Vzhledem k váze a nečekaným krizovým situacím si myslím, že použití jenom přední brzdy by mohlo být nedostatečné, každopádně společné použití přední i zadní brzdy je natolik intenzivní, že i v krizové situaci (auto před motorkou se rozhodlo bez blinkru zastavit a odbočovat), kdy se pobojíte, motorka bezpečně na fleku zastaví. Chrání vás i antiblokovací systém ABS, který pracuje velmi dobře a natolik jemně, že jsem si ho musel při sólo jízdě účelově vyzkoušet.

 

Dalším překvapením je konstrukce zavěšení a pružení, která není tak měkká, jako jízda na loďce. Zpočátku je třeba naučit se využívat možnost ovládání tuhosti a pak lze říci, že GW je nejen dobře odtlumen, je však možné se i sportovněji svézt.

Pocit komfortu začíná samotným sezením v křesle, nikoliv podvozkem, byť obě pružící jednotky slouží na výbornou. Projel jsem hodně špatných cest a nelze snad při běžném užití dostat tlumiče na doraz. Naprosto skvěle funguje systém anti-drive, který zabraňuje ponořování při brzdění na předek. Opravdu zde chybí ten pocit, "zvedání se ze sedla". GW se chová jako sportovní automobil :-)

Porovnání s automobilem není zavádějící, neboť s GW se jezdí jako s rychlým kabrioletem. Malým rozdílem by mohlo být to, že řidič automobilu nemusí na semaforech dávat nohu na silnici a taky se nemůže plynule prodírat zácpou. Ano, nikdy jsem si nemyslel, zvlášť při prvním usednutí za řídítka, že je to na GW možné, ale jde to. Zkuste to, nebo mi věřte :-) Mám na mysli skutečné kličkování mezi automobily, což degraduje názor, že GW není vhodný do města. Šířka je jen 950 mm.

Potvrdilo se mi to nejen při cestě z Prahy, ale taky při pondělním ranním přesunu přes centrum. Je-li to z naší strany motorkářů správné či nikoliv, nechávám na jiných, ovšem GW to umí skoro stejně dobře, jako jakákoliv jiná motorka. Reakce řidičů jsou, zvlášť v případě GW, různé, ovšem vesměs byly pozitivní a s úsměvem.

Motocykl má zpátečku, kterou však při běžném životě využijete asi jen při opravdu špatných "povrchových" podmínkách. Dá se totiž couvat na rovince jen s pomocí nohou na zemi. GW je nízký, dobře vyvážený, zpátečku jsem použil při pohybu na nakloněném parkovišti.

 

  

 

Testovaný kus je vybaven airbagem, na což hodně lidí reagovalo s rozporuplnými pocity. Ten je zabudovaný nad víčkem palivové nádrže a má chránit řidiče před následky čelního střetu s čímkoliv. Senzory umístěné mimo jiné i v oblasti holeňe dávají v případě potřeby signál k nafouknutí. Airbag je po naplnění vzduchem přidržován dvěma textilními pásy, aby si zachoval tvar a řidič se "trefil" přímo doprostřed a ne někam bokem. Honda udělala mnoho testů, kde se potvrdila účelná funkce tohoto auto vynálezu, tak doufám, že žádný majitel GW nebude muset airbag zkoušet na živo...

 

Vizuální srovnání modelu 2010 a 2014 - klikněte pro zvětšení

Je vidět změna designu a rozšíření kufrů, jiné uspořádání zadních světel, úprava designu plastů a bočních kapot, tmavá optika předních světlometů a několik dalších detailů.

srovnání Honda GoldWing 2010 a 2014

     

 

 

A co zavazadla?

Standardně je GW vybaven třemi kufry a několika zavíratelnými přihrádkami. Mají sice deklarovaný objem 150 litrů, avšak jejich vnitřní tvarování není úplně ideální. Vrchní středový kufr má o něco lépe řešené prostorové využití objemu, než jako u bočních kufrů.

Záměrně nepoužívám slovo obsah, neboť "není stopadesát litrů objemu, jako stopadesát litrů obsahu". Určitě bychom se s mou milou polovičkou dokázali bez problémů zabalit na dlouhou cestu a odvezli více než ve třech kufrech GIVI E41 Keyless, tyto mi však přijdou prostorově využitelnější. Originální integrované kufry Honda mají mnoho různých záhybů a omezují tak maximální využití jejich objemu. Čekal bych více důrazu na vnitřní uspořádání.

Horní kufr má 60 litrů a vejdou se do něj dvě integrální přilby. Sice mi chvíli trvalo, než jsem objevil způsob, jak je uložit, ale vešly se.

Diskutabilní může být možnost a nemožnost odnímání kufrů. GW neumožňuje vzít si kufry s sebou kamkoliv, a proto je třeba při balení počítat i s tímto aspektem. Na druhou stranu, motorka disponuje signalizací nedovřených kufrů, což by se nejednomu motorkáři mohlo hodit, stejně tak i mi. Občas jsem musel kufr ještě jednou doklapnout, aby signalizace přestala, máte tak však jistotu, že po cestě nic neztratíte.

Boční kufry jsou vybaveny tlumiči, takže otevírání je pozvolné a věci se na vás nevysypou hned. Systém otevírání všech tří kufrů je integrován pod kufrem středovým ve formě třech táhel. Překvapivě i po dlouhé jízdě v dešti byl tento prostor suchý a čistý, tedy se při otevírání neumažete.

Výjimku v otevírání tvoří kufr středový, který lze otevřít dálkovým ovládáním - víko při stisku správného tlačítka povyskočí. Dálkové ovládání také slouží k centrálnímu uzamknutí, nebo odemknutí všech třech kufrů najednou.

Hromada přihrádek je taky moc příjemná věc a dají se do nich odkládat věci, které míváte standardně v tankvaku, nebo různě po kapsách, či zamčené v kufrech. Komu by sériový úložný prostor nevyhovoval, má možnost si dokoupit několik dalších držáků a zahrádek, kde přepraví mnoho dalších potřeb i nepotřeb.

Celkově je však využití prostoru v kufrech dostatečné a přihrádky mě baví. Mimochodem... Máte-li otevřený kufr, nemůžete ovládat navigaci, podvozek, prostě nic. Takže vytáhnout svačinu, pozavírat kufry a pak teprve můžete využívat funkce spojené s displejem. Máte-li plné kufry a nevíte kam s dvěmi přilbami, pod středovým kufrem jsou dva bytelné uzamykatelné závěsy právě pro ně. Na kufrech je oproti předchozímu modelu GL1800 vidět i designová změna.

 

 

Co říct závěrem?

Zdaleka se nový Gold Wing nepodobá svému prvnímu předchůdci a jedinou podobnost tak zachovávají nezakryté hlavy válců motoru. V designu hrál svou roli větrný tunel a uživatelova ekonomika provozu, pohodlnost a příjemný posaz, to vše je u nejnovějšího modelu excelentní...

Podvozek lze elektronicky regulovat, což skutečně oceníte, když nebudete chtít jezdit jenom rovně. Brzdy jsou velmi funkční a reagují přesně. Chcete přibrzdit, páčky pohladíte, chcete zastavit, stačí více razance. Přední kotouče mají 296 mm, zadní kotouč 316 mm a oboje brzdí třípístkový třmen. Duální CBS a ABS je jaksi samozřejmostí...

Gold Wing dostal vylepšený systém tempomatu a automaticky se vypínající blinkry. Nevím, jak moc je automatické vypínání užitečné, když po nezdařeném odbočovacím, či předjížděcím manévru musíte zkontrolovat, zda blinkry blikají či ne, ale tak nějak automaticky před skutečným odbočením na každé motorce ještě jednou šáhnu na ovladač blinkru. 

Nikdy jsem žádnou motorku nevracel s takovým smutkem a neochotou. Gold Wing obrátil moje vnímání motocyklového světa. GW je opravdová motorka v širokém smyslu tohoto slovního spojení. Umí jet rychle, umí jet pomalu, umí se proplétat v zácpách mezi auty, dá se s ní klopit s dostatečnou mírou adrenalinu, fouká na vás když chcete a nefouká, když nechcete.

Cestování na GW je přirovnatelné k jízdě v luxusním automobilu, kde podstatně více než rychlost je důležitější pocit z příjemné a bezpečné jízdy. Komfort, který je skutečně impozantní, ve spojení s majestátním vzhledem tohoto motocyklu, jsou nenapodobitelné. Nesrovnávejme H-D Elctra Glide, ani BMW K 1600 GTL, každá motorka má svoje hřiště...

Chválím lehké a příjemné ovládání tohoto kolosu, vynikající brzdy, ochranu před nepřízní počasí, pohodlí a bezpeční a komfort spolujezdce, jako bonus pak možnost za jízdy poslouchat dopravní hlášení. Nesmím nepřipomenout také fajn spotřebu paliva. Je to fajnová a skoro normální motorka, jen trochu větší, nižší a s nemotorkovou štíhlostí pod zadkem. Prostě parník... Dovolím si použít část slov z článku o GW z našeho magazínu MotoRoute 3/2015. A proč tedy Gold Wing? Proč si někdo kupuje Hondu CR-V, když mu stačí Jazz? Protože CR-V je větší a komfortnější a v očích konkrétního jednotlivce pro něj lepší. Gold Wing GL 1800 je přesně ta lepší motorka, kterou člověk k ukojení motorkářských tužeb nepotřebuje. Po svezení se na něm jej však chce, protože jízda na něm rozmazluje. GoldWing je vyjímečný, je to jiná liga...

Oslovte svého nejbližšího dealera na www.honda.cz, domluvte si testovací jízdu a svezte se... Je to zážitek.

 

 

Technické údaje Honda Gold Wing GL1800

 

Typ motoru  Čtyřdobý plochý kapalinou chlazený 12ventilový šestiválec SOHC
   
Vrtání x Zdvih 74 x 71 mm
   
Zdvihový objem 1832 ccm
   
Kompresní poměr 9,8 : 1
   
Max. výkon  87 kW (5500 ot. za min)
   
Max. kroutící moment  167 Nm (4000 ot. za min)
   
Převodovka 5 rychlostí - Over Drive
   
Sekundární převod kardan
   
Rozměry DxŠxV 2630 x 945 x 1455 mm
   
Rozvor 1690 mm
   
Výška sedla 740 mm
   
Světlá výška 125 mm
   
Objem nádrže 25 litrů
   
Naměřená průměrná spotřeba 6,075 litru na 100km (test 3396km)
   
Pneumatiky 130/70 R18 63H, 180/60 R16 74H
   
Odpružení př. 45mm teleskopická vidlice olej-vzduch
   
Odpružení zad. Pro-Link Pro-Arm s elektronicky řízeným nastavením předpětím pružiny
   
Brzdy př. 296 mm dvoukotoučová třípístková
   
Brzdy zad. 316 mm kotoučová třípístková
   
Provozní hmotnost ABS 421 kg
   
Doporučená prodejní cena 31 690 Eur

 



RSS | Obchodné podmienky © MotoRoute 2009-2019 Všetky práva vyhradené.

MotoRoute Slovakia, s.r.o., Sabinovská 49, 082 21 Veľký Šariš, IČO: 47 359 889, DIČ/IČ DPH: SK2023891364 zapísaná v OR SR Oddiel Sro, vložka č. 29068/P.